diamonds in the sky
Nemají slzné kanálky. Nemají srdce. Jsou jednoduchou skořápkou prázdných snů a vizí, které do nich vloží jejich majitelé.
Panenky nepláčou.
Některé dokáží mrkat. Občas i štěbetají, pokud mají nabité baterie a v příručce je mluvení uvedeno jako jedna z vlastností hračky. Pokud se o ni dobře staráte. Někdy se smějí.
Ale nikdy se neusmívají.
Proč panenky nepláčou?
Dobrá, některé tohle umí, pokud je předtím naplníte kapalinou. Ale o tomhle nechci přemýšlet. Nechci o tom mluvit.
Panenky přece nepláčou... i když je odhodíte a urvete jim nohy.
Panenky nepláčou.
Tak proč já cítím ve svých očích ty kapky zrádné vody?
+++
Jsme jako diamanty na obloze, řekl mi někdo. Jako hvězdy, které se s měsícem objeví a s ránem opět zhasnou - zmizí do svých děr, ukrývající se před sluncem. Ten někdo nebyl hodný, ale ani zlý. Byl něco mezi tím. Viděl jsem mu to na očích - stejně jako víru ve svá vlastní slova.
Ale já si nikdy nepřipadal jako diamant.
Možná ve mě něco z jeho záře zbylo, skrytého za hradbou bolesti a ponížení. Pokud jsem jím někdy byl. jsem spíš rozbitá panenka. Kdysi křehká, jemně tvarovaná se zvlněnými vlásky, nyní hnijící v nejšpinavějším koutu veřejné skládky. Na místě, kde jednoho dne skončí všechny panenky.
Jsem si jist, že mne čeká černý pytel. Koroner prohlédne mé tělo, usměje se nad příčinou smrti a poté... dá spálit mé tělo a pohřbít ho na veřejném hřbitově do hrobu beze jména. Rozpráší mne do moře... nebo snad vysypou můj popel na louku?
Ne dnes, ne zítra.. a přesto, kdo ví?
Víc než diamantem jsem panenkou. Věřím v to.
Když mé oči zachytávají kapky rosy, představuji si, že nějaká starostlivá holčička z jednoho krásného domu z Avenue Street přišla, a drobnou jehlou z injekční stříkačky mi při hře vtlačila několik kapek vody do očí.
Když se na mém těle tvoří modré skvrny, cítím se jako objekt malířských dovedností oné dívčiny, která chtěla namalovat temně modrou oblohu, těsně před bouřkou.
Když cítím bolest, jsem jako panenka pohozená na skládku, neboť dívka již vyrostla.
A přesto... mne vždy někdo zvedne, nemám pravdu? Aby se koloběh života mohl opakovat.
Vždyť panenky jsou jen skořápky, do kterých vdýchne život jejich majitel.
+++
"Keithe?"
Nenávidím ten hlas, který mne probouzí z mého snění. Je příjemný, sametový, a přesto ubližuje mé do temnoty ponořené mysli. Vzpomínky a myšlenky, zachycené na kus papíru z minulé noci, se povalují všude kolem s dalšími výstřižky. Jeden chytnu a prokřehlou rukou jej pomocí špendlíku připíchnu na nástěnku.
Má ruka je bledá, s jemným modrým nádechem. Cítím se jako šlechtic s průsvitnou pokožkou a starobylým rodokmenem. Za nehty je usazená špína a já na sebe pomyslím jako na dávného upíra, který se dral ven z rakve, aby ucítil alespoň poprašek paprsků umírajícího slunce. Jsem nádherný a nebezpečný. Každý se při pohledu na mě třese strachy a touží zároveň, abych se jich dotkl ledovou pokožkou bříška prstu.
"Vstávej, je sedm pryč. Když se budeš válet, nebude na nájemný..."
Můj černovlasý spolubydlící si odmotal ručník z boků a nechal jej spadnout na zem. Voněl po čerstvé sprše a čistotě. Zatoužil jsem ponořit prsty do záplavy těch dlouhých, vlhkých pramenů a pročesávat je. Byla to jen krátká touha, přesto silná, až mne samotného vyděsila.
Ne po jeho těle, či po jeho duši. Toužil jsem po čistotě, kterou vyzařoval... alespoň na krátko. Byl diamantem noci. Stvořením, které bylo pravou poklonou této filozofii, na rozdíl od mého pošpiněného já.
Přestože mezi námi nebyl rozdíl, zdál se jiným.
Jiným, za hranice mého chápání.
"Koupelna je ještě vyhřátá, tak si pospěš. Dnes to vypadá na déšť... budeme jako prasata, než se nám podaří získat nějakého zákazníka. Pokud vůbec. Takže si tu horkou vodu užij. Chceš čaj?"
"Mhm..."
Ryan se jemně usmál a strčil si mezi rty cigaretu. Jeho nahé tělo se stále ještě lesklo ve světle toho jediného osvětlení, co tu bylo - povážlivě blikající zářivky. Jako by si všiml, na co se dívám, pokrčil rameny a vyhledal na poličce sirky.
"Něco s tím později udělám. Teď jdi do sprchy."
Jistě. Pospěš si.
Je čas zase roztahovat nohy...
stored in:
cyklus: diamonds,
hibari
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
10 komentářů:
Tak, napríklad.
Nech som už medzitým stretla koľkokoľvek výborných autorov... Nepamätám sa, že by som pri čítaní ich diel zabúdala dýchať.
A že by som potom napriek riziku udusenia nemohla potlačiť nutkanie prečítať si ich znova.
(A znova.)
Je to dokonalé, Hibari. Je to tak dokonalé, ako keď som bola tvojimi dielami očarená po prvý krát. Ak nie ešte viac.
Tvoja schopnosť vžiť sa do postavy... Všetko...
Oh, you know... improving slowly :-)
Děkuji moc za Tvůj komentář - nedočkavě jsem ho očekával *usměje se* Jsem ohledně komentářů vážně strašný tyran, ale raději to nikomu.. NIKOMU!... neříkej.
Muhehehehehe.
Uvidíme, třeba s ním ještě něco napíšu, přestože mne víc zajímá jeho spolubydlící xD
Is this what you call slowly? >w<
Prepáčte mi, drahý môj pane, že som Vás nechala čakať ;3; Nepoviem. A prepáč. Mala som v úmysle napísať to už včera, ale keď som o pol ôsmej prišla domov a pozrela som sa na dnešný rozvrh... Dajme tomu, že to nevyšlo... (A že v tento týždeň, prinajmenšom, ani vychádzať nebude.) Tak trocha ti závidím, že si už po maturách, aj keď teraz to máš iste ešte horšie x'3
No fajn, spolubývajúci si ma už tiež úplne získal c: (A neodpovedala som tam len preto, že by som sa asi opakovala keďže nemám dnes veľmi energiu, ale čítala som to, a bolo to skrátka... Nehorázne predstaviteľné ;3;)
Čím začít... když víš stejně jako já, že tohle nejde zkritizovat? Starý přítel by to považoval za vývoj, stará beta za něco nového. Něco co má cenu číst bez ohledu na to, že má potisící rozečteného Lháře.
Nehledě na onu malou slabost od určité doby, postavy, kapitoly.
Navíc, myslím, že není potřeba být jako Starý přítel do poslední věty. Kdyby to skutečně byl úpadek, myslíš, že by to dohnalo *echm* tolik *dva* lidí ke komentáři? Vývoj, to je to správné slovo, které by tvá hlava měla propagovat :)
K postavám... upřímně, kdy nebyly nebo neuměly být dechberoucí? I po velké chvíli přemýšlení bylo těžké takový případ najít :)
Echm, ta ruka s jemným modrým nádechem - proč jen připomíná mi to Oběšence...? Samozřejmě bez Růžovky.
Vidím aktuálne dátumy. A dokonalý nový design. (Nie, stalking som nevzdala. Len je zo mňa vysokoškolský stalker, to je všetko. Nenechajte sa odradiť. Budem tíško.)
Trochu se mi to tu zpřeházelo :-)
Vidím. Mne to nevadí. Aj tak si to rada všetko prečítam znova. (Ale design je nový! A krásny.)
Je nová povídka - the hope. A zrovna píšu další. Tak se pokochej.
Díky - snaha byla. :-)
pamatuješ na Ryana z diamantů noci? Tolik se ti líbil...
Vážne si myslíš, že si vôbec niečo nepamätám? Všetky tvoje postavy si pamätám. Dobre, väčšinu. Niekedy mi vypadávajú mená. Ale viacmenej si pamätám ešte aj tie z blog.cz. Veď ich zbožňujem... A teba. Fajn, zajtra sa k tomu dostanem, musím sa zbaliť do školy, o štvrtej vstávam c':
Okomentovat