Pod tou hvězdou
Bezbřehé volání do skal
splynutí vesmír připomíná
připoutané minuty
už nepustím.
Otevřená náruč zhasíná
jak křídla vrány vítají
ticho večerních ozvěn
za oponou.
Hleď za obzor, on ví
odlétá tiše rána stín
jen sklenka vína odráží
ten sen.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentářů:
Víš, že poezii nerozumím, ale... zdá se mi to.. smutné? Takové.. nespokojené a nešťastné. Možná je to jen můj subjektivní dojem, ale čpí to na mě prázdnotou a zbytečností...
Okomentovat