beneath mine wings

Ryan nikdy nebyl zrovna příkladným členem party.
Nešlo o to, že by nikam nezapadal, jako spíš o to, že ani nechtěl zapadat. Byla mu odporná už jen pouze ta myšlenka na to, že někam patří - že je zařazen do nějaké ze skupin a dle jejích kritérií je na něj poté nahlíženo.

Jako by už prostě nestačilo, že si jej všichni škatulkují do svých genderových představ o ženách a mužích.

Nešlo ani o to, že by ve škole nějak vynikal; jeho známky byly spíš průměrné, než jakékoliv jiné, a pokud to jeho rodiče někdy vytáčelo, rozhodně to na sobě nedávali znát. Jejich přístup k němu byl vždy spíše chladný.


Ale ani tohle nebylo tím důvodem, proč se rozhodl pro tohle.
Já to vím.
Já tam tehdy byl... když se všechny jeho ideje rozpadly v prach u jeho bot.

+++

Stál na kraji ulice. V puse měl cigaretu a pozoroval, jak dým, stoupající mu od rtů, padá dolů pod tíhou dešťových kapek. Na sobě měl kromě potrhaných riflí a černých bot ještě koženou bundu - tu i tílko pod ní měl již dávno promočené od neustávajících kapek vody, padajících z nebe. Přesto nedával ani mrknutím najevo, že by mu byla zima.

Byl hrdý a neústupný, ostatně jako vždy.

"Plánuješ na tom dešti stát ještě dlouho?"

Zastavil jsem u kraje silnice a stáhl okénko. Nejdřív se na mě ani nepodíval, jak byl zahleděný na dým u svých rtů, který klesal ve stále složitějších spirálách z jeho hrudníku, kde se pomalu rozpil a ztratil ve větru. Teprve po pár dlouhých sekundách se pohnul a s úsměvem na svých úzkých rtech, který víc než cokoliv připomínal úšklebek, se na mě podíval.

"Keith dnes zase mluvil ze spaní," řekl mi, když jsem si byl jist, že mne již plně vnímá. "Nemohl jsem kvůli němu usnout."

"A proto tady mrzneš?"

Ryan pokrčil rameny a vložil si mezi rty cigaretu, aby popotáhl. "Ani ne," odtušil suše. "Spíš proto, že je mi jasný, že zas někam v tomhle počasí zaleze a placení nájmu bude na mě."

Otevřel jsem dveře svého citroënu a pozval ho dovnitř.

+++

Okouzleně jsem pozoroval, jak vlhké tílko temně modré barvy padá na zem a odhaluje smyslnou hru svalů, jemně se rýsující pod hubeným tělem. seděl mi na bocích, obkročmo, takže se zadečkem dotýkal mého klína. Mokré vlasy barvy havraní černi se mu lepily na stejně vlhkou kůži. Jen ty černé oči, které v sobě měli kdysi tolik oduševnělosti, zářily podivnou vesmírnou prázdnotou.

"Ryane, možná..."

Přitiskl prst na moje ústa a prohnul se v zádech, čímž rozpohyboval své tělo a spustil všechny sexuální reakce mého těla. Byl jako bohyně, svůdná a nebezpečná, hmatatelná ve své pozemské představě pekla. Bohyně, co kdysi dávno spadla z nebesa nyní se mstila za tu nespravedlnost.

Sklonil se k mému hrudníku a začal rty sát bradavku. Jeho kůže byla ledová a moje tělo rozpálené.

"Ry-"

"Ticho."

+++

Když se oblékal, bylo v pokoji ticho, rušené jen mým oddechováním. Tělo jsem měl zpocené a smysly zamlžené; svaly bolely pro námahu, na kterou jsem tak dlouho neměl čas a která byla dostatečně příjemná na to, aby mne vyburcovala na pokračování. Ale dnes ne. Dávaly to najevo jeho ramena.

Pomalu se navlékal do svého promočeného oblečení. Cítil jsem z něj nechuť smíchanou s mnoha dalšími emocemi, převážně smířením se se stavem věcí, které nemohl a nechtěl napravit. Když si přes tělo přetáhl tílko a to obkreslilo všechny kontury jeho těla, zoufale si prsty projel vlasy. A pak si začal oblékat ponožky.

"Možná by sis měl někoho najít, G," řekl mi, aniž by se na mě podíval. Vyjímal se v té tmě stínů jako bravurně vypracovaná socha.

"Nemám na to čas."

Usadil jsem se na posteli a natáhl se pro trenky, abych tu nechodil zcela nahý. Ručníkem jsem si potřel z čela pot a přešel po plovoucí podlaze do kuchyně, abych si nalil sklenici vody. Mé hrdlo nutně potřebovalo vláhu a tělo zchladit.

"Chceš do konce života píchat děvky?"

"Není to tak špatný, nemyslíš?" opáčil jsem, když jsem do sebe vpravil tu sklenici a donutil se polknout. Vzal jsem do ruky peněženku a hodil ji na postel. "Vem si, kolik potřebuješ. Mělo by tam být dost na nájemný a cigarety."

Mohl jsem vidět, jak světlo pouličních lamp ozářilo jeho tvář, stáhnutou do šklebu. "Nepotřebuji tu tvoji lítost."

"Ty ne, ale Keith ano," přešel jsem až k němu a vzal jeho bradu do prstů. "Kdo ví, kdy zas budu mít čas opíchat tvůj skvostnej zadek."

Odstrčil mou ruku, vymaňujíc se tak ze sevření a hmátl po peněžence. Otevřel ji, vysypal její obsah na zmuchlanou pokrývku, a začal přepočítávat bankovky. "400 euro?" zkusil to.

"Zas tak moc si nevěř," řekl jsem a jedno sto mu vzal. Pak jsem sáhl do přihrádky s českou měnou a hodil mu do klína pět set. "Za rifle, co jsem ti zničil."

"Jak milé..."