beneath mine wings

Emily byla sympatická a velice půvabná démonka.  Většina těch, kdo ji znali, ji považovala za hodné a dobře vychované děvče.
 Neměli pravdu.

Své dětství prožila v nevědomosti a relativním klidu, měla pár kamarádek a samé jedničky ve škole. Poprvé ukousla hlavu svému příteli, když jí bylo čtrnáct.



„Emily! Emily!“
Rozesmátý mladý muž utíkal po louce a volal na dívku, která mrštně kličkovala před ním a horký letní vítr si pohrával s cípy jejích šatů. Mladík přidal na tempu, dostihl prchající, chytil ji kolem pasu a oba spadli na zem do měkké voňavé trávy. Slunce hřálo.
Dívka jej pohladila po tváři a svýma temnýma očima se vpíjela do jeho pohledu, který byl ještě celý roztěkaný z rychlého běhu, ale již se v něm zračila klíčící animální touha. Usmála se a přitiskla své rty k jeho.
Sjel jí rukou po zádech, ona se bezděky zachvěla pod tímto dotekem a prohnula se, jako rozmazlovaná kočka.

Robina měla vážně ráda. Byl milý. Když tak seděla v přítmí svého pokoje a pozorovala vypaseného krysáka Boba, jak se prohání po místnosti jako střelený, hlavou jí běžely vzpomínky na uplynulé odpoledne.  Mimoděk si namotala pramen vlasů na prst. Byl milý. Ale znala se dost dobře na to, aby věděla, že ji velmi brzy přestane bavit a skončí stejně, jako všichni před ním.
...

O týden později našel prodavač Johan v parku za svou Večerkou mužské tělo bez hlavy. Bylo úplně nahé a torzo ještě stále věnčila zaschlá aureola krve z krční tepny.

Emily seděla na starém železničním mostě a klátila nohama nad řekou. Povzdechla si. 
Kdo bude další v řadě, prokletý mou láskou?
Kolem zrovna procházela stará paní se psem, byli na procházce.
„Dobré odpoledne, Emily“  upřímně se na ni usmála a pomyslela si, jak je dobře, že se i v dnešní době najdou mladá děvčata, která nekouří, neopíjejí se, nebo nedej bože nejezdí na motorce.
„Pozdravuj maminku.“
„Dobrý den, paní Součková. Vyřídím.“
Dívka opětovala staré paní úsměv.