the dream
I wake up and smile through the window. I was wondering if I
can smile, if I can laugh, if I can dream again. Days were full of shadows.
Full of mists under my feets, tiding me, killing me slowly with touches and
words... whispers in the dark.
I dreamed a dream, the one which was burned into the ash.
Vzpomínal na doby, kdy se cítil mrtvý. Kdy v něm nebyl ani
kousek duše, kousek, citu, kousek touhy. Touha... ta se vracela ze všeho
nejpomaleji. Být zlomeným mu vždy vyhovovalo. Mohl tím omlouvat nedostatek
citu, nedostatek snů, nedostatek všeho, co měl každý normální člověk.
Umělec nikdy nebyl normální.
Umělec pohrdal normálností. Její definice byla
nespecifikovatelná.
+++
Spolubydlící umělce se převlékl do bílého nemocničního
oblečení. Den za dnem ubíhal stejně. Ubíjel, mučil. Tak by to přece jen mělo
být. Byl zavřený s Umělcem. S živoucím mrtvým, přežívajícím na bolesti a
zoufalství.
Protože kde není bolest, není umění.
Jak dlouho tomuto věřil? A kdy se ve slovech Umělce ztratil?
Spolubydlící nenáviděl Umělce. Nenáviděl ho a přesto
miloval.
+++
Umělec se usmíval. Smál se. Bylo to děsivé. Bolelo to a
hřálo zároveň. Pozoroval Daichiho. Ty jemné pohyby, když připravoval dávku
léčiv, která měla brzo splynout s Umělcovou krví. Pozoroval jeho vlasy, to, jak
zlehka pohybuje řasami. Zdálo se to tak vzdálené a přesto blízké.
Umělec nerozuměl lásce.
Umělec se jí bál. Děsila ho.
+++
"Bolí to."
"Co přesně bolí?"
"Pohled na tebe."
"Tak se nedívej."
"Nemohu."
"..."
"Daichi?"
"Hm?"
"Přijdeš i zítra?"
+++
Umělec seděl na parapetu okna a usmíval se.
Na těle cítil Daichiho doteky a polibky... a v srdci měl
díru.
Jednou ho ta díra zlomí... ale pro teď... může život
pokračovat dál.
+++
Kocour Umělce se protáhl a dotknul se packou bílého plátna.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentářů:
Aren't your boys just delicate... Beautiful little sinners... Captivating in such a weird and irresistible way. Sometimes I wonder how do you yourself feel about them. (In fact, the relations between the creators and their little creations always seem to be fascinating.)
Vidím, že si sa znova pustil do rubrík, oceňujem c:
tahle rubrika je koneckonců o mě. má rubrika. můj diář. psaná v tomto pojetí.
Umělec je mnou a daichi je mými city. spolubydlící je nenávistí s trachem. kočka nadějí.
obvykl to píšu, když mnou něco otřese.
teď jsem se zamiloval (po třech letech), předtím to byla utonehoda, před tím nasrání z jednoho šukacího panáka... a před tím hora dalších věcí.
jak to cítím?
nenávidím umělce. nenávidím ho, lituji, miluji. je to hodně smíšené. mám rád Daichiho, mám rád spolubydlícího, ale nesnáším umělce.
nesnáším sám sebe. jak patetické.
pokouším se to tu dát dohromady. na konci týdne by to tu mělo už všechno fungovat :-)
Odpoveď, ktorú som viacmenej očakávala, neznášaš sám seba, prečo ma to u teba vôbec neprekvapuje? Zamiloval? Hej, predpokladám, že to bude znova niečo zložitejšie, kto vie, prečo to tak u teba je s väčšinou vecí, ale prajem si, aby to tentokrát nebola pravda, tak veľmi ti to prajem, môj najdrahší Umelec.
Veľa šťastia, je fajn vedieť, že aspoň niekto niečo robí :>
Mate nadherny design. Delal jste ho sam?
Okomentovat