beneath mine wings

fandom: Dragon age: Origins, Awakening, Dragon age 2
pairling: Xemnas (OC)/Cullen
side pairling: Anders/Hawke, Anders/Xemnas (OC - minulost
varování: žádné
poznámky: konec kapitoly

Prohlášení: všechny postavy až na Xemnase patří BioWare a EA, dílo není psáno za účelem zisku



"Kirkwallské Šibenice nejsou jako náš Kruh, Xemnasi," řekl Irwing tiše, zatímco se dlaní dotýkal hubeného ramene sedmnáctiletého mága. "Templářská moc ve městě je stále silnější, jsou hrozba, které Oltář již není schopen se svou zaslepeností předcházet. Až příliš nás tam nenávidí. Budeš muset být silný, dítě. Vím, jak jsou tyto dny pro tebe těžké. Ztratil jsi své přátele a musíš odjet na místo, kde cítíš že nebudeš šťastný. Avšak máš tam matku a otce a také... je tam Karl. Když bude nejhůř, můžeš se na něj vždy obrátit, rozumíš?"

V hlase Prvního čaroděje byl zármutek, stejně jako starost o chlapce, který před ním stál. Ačkoliv byl míšencem elfů a lidí, měl elfsky křehkou postavu, nízkou a hubenou. Velké šedé oči, ve kterých byl strach a osamění a elfské uši, přestože ne tolik ostré a špičaté jako jiní. Levé oko mu krášlilo tetování, které mu bylo vryto v den patnáctých narozenin na jeho vlastní žádost.

Tenkrát... to byly mnohem veselejší dny.

"Cullen pojede s tebou jako tvůj doprovod a připojí se k Templářům Kirkwallu. Budeš v bezpečí, dítě."

Tehdy poprvé se Xemnas donutil přikývnout. Cullen byl někdo, koho znal, někdo, komu věřil, přestože jejich vztah už nebyl takový, jako před tím vším. Před Uldredem, před ohavnostmi a před tolika mrtvými. Chlapec ztratil víru, že by se to mohlo někdy změnit.

Celé dny po té strašné události sedával u Cullena - a Templáři jej nechávali, neboť bylo tolik práce a templář sám potřeboval jeho péči. Ošetřoval ho, krmil ho, povídal mu příběhy a budil jej z nočních můr, které se bez úspěchu snažil tišit. Tvář Templáře pobledla a zhrubla, stejně jako jeho přístup k magii.

Bělovlasý míšenec se natáhl pro svůj malý ranec s věcmi a naposledy objal Irwinga, který mu byl v mnohém jako otec, na kterého měl jen pár vzpomínek a horu dopisů, které si nesl s sebou jako nejcennější majetek. "Udělám vám čest, pane."

"Já vím, dítě, já vím,"  zašeptal starý muž a políbil chlapce na čelo. "Bude tu bez tebe prázdno. A teď už běž. Tvůj doprovod netrpělivě čeká..."

Cullen nevěděl, co si má myslet, když pozoroval, jak se První čaroděj loučí s jedním ze svých nejnadanějších učedníků. Poslední týdny vnímal mágy jen jako monstra, jako nutné zlo - larvy, které se jednoho dne vyvinou v Ohavnosti a ty zaplaví celý svět do krve a zoufalství. Přesto tahle scénka bylo zvláštně nabitá emocemi, láskou a vším tím, co by muž obvykle označil jako hluboký cit.

Nyní nevěděl, zda to vše není jen přetvářka, divadlo pro Templáře, pro všechny kolem. Nicméně cosi v pohybech mladého mága jej utvrzovalo v tom, že se ve svém úsudku mýlí. Avšak jak mohou monstra cítit emoce, vyhrazené pouze lidem?

A Xemnas? To nádherné, nevinné a čisté dítko, které po večerech sedávalo se svými přáteli u krbu ve společenské místnosti, hrálo na kytaru s zpívalo? Dokonce i Starší čarodějové někdy přicházeli poslechnout si jeho nádherný hlas. I on mnohdy neodolal... a užíval si úsměvů a pohledů, které mu světlovlasý míšenec daroval.

Vzpomínal jak pozoroval chlapce běžícího po chodbách - v náručí knihy, obklopený smíchem Anderse, té Amellovic dívky, která nyní byla Šedou Strážkyní a Jowanem. Byly nerozluční, až na chvíle, kdy se Anders vydával na své "vycházky" mimo věž a poté byl znovu odtáhnut do Kruhu. A nyní byli všichni pryč.

Jowan popraven pro Krvavou magii, které obětoval duši, Ileah Amell se snažila zachránit zemi před Nákazou a Anders... ten byl bůh ví kde. A on? Ten, kterému to dítko vběhlo do náručí, zasmálo se a pak ho líbalo na rty, se na Xemnase díval, jako na zrůdu.

"Kapitáne? Jsem připraven," zamumlal Xemnas, když přešel k Templáři a nervózně k němu vzhlédl. "První čaroděj řekl, že je čas."

+++

Kirkwall. Město řetězů a mříží.
Takto se o něm vyjadřovali ti, kteří z něj přijeli zpět do Fereldenu. Jejich nový domov.

Cullen musel přiznat, že se cítil strašně, když vešel na pevninu a před sebou viděl Šibenice, místo, kde nyní bude bydlet on a hlavně jeho drobný svěřenec. Kolem nich přistávaly lodě uprchlíků, někteří se dožadovali vstupu dovnitř města, ostatní rezignovaně postávali kolem a prosili o almužnu, aby měli čím nakrmit děti.

"Cullene..." zašeptal Xemnas a přitiskl se víc k Templáři. Jeho dlaň vklouzla do té jeho. Dělával to tak vždy, když se bál a za všechny ty roky, co jej Cullen znal, si na to již zvykl.  "Počkej, počkej chvíli. Já... já tam nechci, prosím."

Kapitán rytířů si povzdechl a obrátil svůj pohled k míšenci a způsobu, jakým se k němu tiskl. Zbroj ho musela tlačit do kostí, avšak maličký na to očividně nedbal. "To není v mé moci," zašeptal nakonec. "Musíme jít, Xemnasi. Očekávají nás. Mne povinnosti a tebe... Kruh," řekl a pohladil jej po vlasech. Snad první gesto vstřícnosti, které mu projevil po celých těch týdnech na moři.

"Budeš mne navštěvovat?"

"Xemnasi, nejdeš na konec světa. Já..." s povzdechem pochopil, na co se ho ptá. "Budu tady, když mne budeš potřebovat, ale, nemohu nic jiného slíbit. Je to tu jiné. Odlišné. Nevím, zda... nevím, sakra. Pojďme."

Mág přikývl a po boku Templáře se vydal vstříc svému osudu.

"... cože, tady zavírají mágy?" dolehlo k němu od jednoho strážného, kterého právě minuly. Dlaň Cullena na jeho rameni jej ještě pevněji sevřela, jak se mág otočil a spatřil zelenovlasého, mladého muže s třemi ženami, z nichž jedna se snažila skrývat svou magickou hůl.

Na malý okamžik se jeho oči střetly s očima onoho muže, jehož zorničky se rozšířily poznáním. Ale byl to jen krátký okamžik, než se dostal za roh, kam už oči onoho zelenovláska nedosáhly.

Xemnas šel poslušně za templářem, procházejíc kolem hned několika žoldáckých skupin hádajících se o vstupu do města. Nicméně vstup do Šibenic byl nalevo od hlavního schodiště a brány. Cullenovo tempo bylo rychlé, nervózní. Ani jeden nevěděl, co je čeká a oba byly svým způsobem vystrašení.

"Řeknete Velitelce rytířů, že přijel ten nový kapitán a nějaký fereldenský mág," zavolal na templáře jeden z hlídky u vstupu do Kruhu.

Buď statečný,... to mu řekl Cullen tehdy, ten večer před tím, než podstupoval Trýzeň, svou konečnou zkoušku mága. Ten večer ležel v jeho náručí, prsty kreslil obrazce na Templářovu hruď a poslouchal jeho vyznání lásky. Byly jim dány pouze dva dny. Dva dny štěstí. Tak málo... hořká platba za zbytek života v osamění.

"Cullene?"

"Já vím."

Chlapec přikývl a pak vzhlédl, když se dveře do Šibenic otevřely. Stál v nich První čaroděj - nepříliš vysoký elf s hubenou postavou a šedými vlasy. Jeho oči upřeně pozorovaly nádvoří. Za ním stála vysoká postava ženy v brnění, která se téměř ihned rozešla směrem k nim, až Xemnas ukročil dozadu. Z ženy šel strach, hlavně z pohledu, jaký na něj upírala.

Cítil se jako brouk, který měl být zašlápnut.

"Kapitán rytířů Cullen se hlásí do služby, Velitelko." Cullen po jeho boku se postavil do pozoru a sklopil hlavu na znamení podřízenosti. Žena pozvedla horní ret.

"Jdete pozdě. Sere Thrasku, odveďte kapitána Cullena do jeho pokoje a poté se budete hlásit u mě, kapitáne, rozumíme si? Vaše zkušenosti s krvavými mágy a ohavnostmi nám budou ku prospěchu. Máme tu samé..." s tím se zadívala se zřetelným odporem na mága po jeho boku, "...odpadlíky a zrůdy."

"Meredith!" ozval se První čaroděj ode dveří a začal se svou důstojností sestupovat schody do nádvoří. "nemáš právo takto zacházet s n... s mými učedníky. Chlapče, pojď, zavedu tě do tvého pokoje," odtušil a natáhl k míšenci ruku.

Velitelka rytířů se ani neobtěžovala otočit. "Jak myslíš, Orsino, ale nezapomeň, odkud přichází. Pokud bude dělat problémy..."

Ta hrozba visela ve vzduchu jako meč, hrozící protnout krk mladého mága.

Xemnas si skousl spodní ret. "Cullene?"

"Jen běž. Budu v pořádku. I ty," zašeptal Templář,. Než se rozešel za svými povinnostmi. Meredith už, díky bohu, nebyla v dosahu, ale stejně nevěděl, komu může věřit a tak si nedovolil žádné intimnější gesto. Ani jej nevzal za ruku, jako to vždy dělával.

Tohle místo Xemnase zlomí. Bylo cítit nenávistí a strachem. Terorem utlačovaných a přestože Cullen nenáviděl mágy, tento malý mu přirostl k srdci i duši.

Bělovlásek vzal do rukou sukni magického oděvu a s posledním chabým úsměvem směrem k Templáři, začal stoupat po schodech výš ke svému novému domovu.  V očích Orsina byla hrůza, když na něj hleděl, ale také něco něžného, co si pamatoval od Irwinga, který byl tolik milý a ohleduplný.

Vložil svou dlaň do té jeho a nechal ji sevřít teplými, suchými prsty.

Orsino si jej přitáhl do objetí, které Xemnas lehce oplatil. "Tak pojď, synku. Najdeme ti nějaký teplý, hezký pokoj, kde si budeš moci odpočinout."

+++

"Cullene?"

"Hm?"

"Vážně bys mne zabil, kdyby se ze mě stala Ohavnost?" ten křehký, již ne ustrašený, ale smějící se hlas. Teplé prsty na jeho těle, prozkoumávající každý záhyb kůže. V hlavě touha, štěstí, dozvuky uspokojení. Šedé oči, které se smály a zářily.

Usmál se a přetočil chlapce zpátky pod sebe. Ty dokonalé, bílé vlasy, které mágovy sahaly ke kotníkům, se rozprostřely na polštáři a popadaly na zem, o kterou se otřely. "Musel bych."

"Stejně tě miluju."

"Já vím, taky tě miluju. Tak moc, U Stvořitele... tak moc."

Chlapec se rozesmál. Jeho prsty přejely po lícních kostech Templáře. Pohladily ho a stáhly k polibku. Hlubokému a vášnivému.

"Slibuju ti, že se ze mě Ohavnost nikdy nestane."

"Já vím."

"Víš?"

Cullen přikývl. "Vím. Jsi příliš silný na to, aby se z tebe stala zrůda. A já tě ochráním."

Na Xemnasově tváři se objevil nádherný úsměv. "A já budu vždycky chránit tebe. Ochráníme se navzájem. Dobře?"

"Hmm... dobře."

"Navěky."

"Ano, má lásko, navěky. Miluju tě."

Cullen si povzdechl a víc se opřel o zeď za svými zády. Nádvoří Šibenic bylo dnes plné lidí - pořádal se jarmark, byl tu hluk, spousta stánků s ovocem a zeleninou, zbraněmi, stejně tak i kožešinami a dalšími potřebnými věcmi.  Věděl, že ze vzpomínání na minulost nemůže vzejít nic dobrého. Už to byly roky. Dva? Tři? Sám nevěděl. Nepočítal to. Ani nechtěl.

A přece ve svém srdci cítil, jak moc toho chlapce stále miluje.

Vzpomínky na to, jak mu ukázal, co vlastně cítí a pro koho. Když konečně pochopil, že to není Ileah, ale ten drobný kluk, který ji vždy provázel, koho miluje. Stále to bolelo, každá zmínka o  Hrdince Fereldenu. Připomínala to, co ztratil.

Xemnase skoro nevídal a pokud ano, tak jen náhodou, kdy do sebe narazili a on mohl vidět jeho oči, většinou červené od pláče. To co tu dělali mágům bylo monstrózní. Cullen sám nevěděl, jak dlouho to tu vydrží - i-když si již začal dělat přátele. Sžil se s městem a začínalo se mu to líbit, pohled do zraněných očí jeho bývalého milence, mu rval srdce z těla.

Před pár dny se vrátil ze Zraněného pobřeží.

Bylo šílené, co se tam stalo, Ohavnost, která se zmocnila jednoho z jeho mužů. Vrátilo mu to noční můry - ty, které ve Fereldenu tišil tento chlapec, přestože jej odháněl. Nikdy nepolevil.

Jeho srdce bylo zlomené ve dví.

Jen nevěděl, zda si to způsobil sám, nebo se to prostě muselo stát.










Pozn.: Kratší kapitola. řekl jsem si, že hned nemusí být mega dlouhé a popravdě.. ani nebudou. tři, čtyři stránky musí stačit :-) už tak je to přes 10 000 znaků.
Tak, jak se vám líbí základní pár?
A jak často by jste chtěli kapitoly?