beneath mine wings

Fandom: DRAGON AGE - AWAKENING
Pairling: ANDERS/ORIGINAL CHARACTER
Warning: 18+; zvýšený výskyt koček a sprostých slov




Ragni se natáhl pro kotě, které se mu ovíjelo kolem kotníků, a položil si ho do klína, přejíždějíc prsty po jeho hebké, světlé srsti. Kotě se spokojeně prohnulo v zádech a přesně dle očekávání začalo vrnět, potěšené pozorností, které se mu dostávalo; nakonec se položilo do válečníkova klína a nastavilo mu své měkké bříško k mazlení.

"A tak jsme zbyli sami, sire Drápale," povzdechl si a přejel mu palcem po spodní čelisti, mile se přitom na kocourka usmíval. "Ogren chrápe pod sudem vína, Sigrun se začetla do nějaké té perverzní knihy o antivanských mléčných sendvičích a ten vysoký Howe zas někde teskní po představě otce, kterého si vysnil... a abych nezapomněl, tvůj páníček si zabral koupelnu a užívá si horkou vodu. Co zbude na nás?"

Kocourek zamňoukal a mávl do vzduchu svou packou.

"Jo. Přesně tak. My dva je všechny zachráníme, až se zpod katakomb vyrojí zplozenci a pak nás budou uctívat jako hrdiny. No.. spíš nám postaví hezkou hořící vatru a spálí naše těla.. a tak skončí velký Amaranthinský arling. Že se ti to nelíbí? Mě taky ne... ale víno už vypil Oghren."

Orlesiánský velitel Šedých strážců nechal konečky svých bílých vlasů spadnout do klína, poprvé po mnoha dnech je tak vysvobodil ze sevření kožených řemínků, které je držely na místě, aby si s nimi sir Drápal mohl pohrát, zatímco jej druhou rukou flegmaticky drbal. Byl unavený - zvláště po dnešku, kdy snad proběhli celými Hlubokými cestami. Nesnášel podzemní říši, opuštěná trpasličí města, zplozenecké Matky, které rodily jednoho zplozence za druhým... a nenáviděl golemy. Co však bylo nehorší, byl ten neustálý zápach hniloby a rozkladu, sešlé krve, mrtvého masa a také tma.

Tma. Jak jen ji nemohl vystát. Stačila mu z jeho mládí, z té kobky, kde ho zavřely. Kapky vody stále dopadající na podlahu, ozvěna drásající uši.

"Hej, to je moje postel!" ozval se ode dveří Andersův hlas plný smíchu a životní energie. Kocourek sebou ve Strážcově klíně trhl a poté z něj seskočil. "Sire Drápale, ty rošťáku," zasmál se blonďatý mág a vyzvedl kocourka do své náruče, aby se s ním pomazlil a opusinkoval ho. Ragni miloval Andersovu osobnost a právě v těchto chvílích ještě víc, než obvykle. Byla bezstarostná - opak celého jeho života.

"Andersi," kývl drobný elf, který i přes svou křehkou stavbu, byl velice zručný v boji s obouručními zbraněmi a vládl čepeli, která téměř dosahovala jeho výšky. Svým smaragdově zeleným pohledem sjel po ještě vlhké pokožce mága. "Tak si říkám, zda zbyla ještě nějaká horká voda..."

"Co na to říct," usmál se blonďák a přešel s kocourem k posteli a svému veliteli. "Potřeboval jsem se zbavit toho smradu, viď, sire Drápale? No, ty jsi rozkošná kočička.. či či čííí... Mimochodem, veliteli, to "domácí oblečení" vám sekne víc než zbroj."

"Jo, mohl bych si ho vzít do boje a doufat, že tím vyděsím zplozence tak, že hrůzou pomřou, ale.. meč je jistější," přistoupil Ragni na Andersův způsob konverzace a usmál se. "Omlouvám se, že jsem ti trochu zabral postel. Na té mé usnul Oghren a já... řekněme že nechci řešit, kde spává obvykle. Uzmul mi dokonce i polštáře."

Anders se otřásl odporem a nechal sira Drápala seskočit zpátky na postel za Ragnim. "Dobře, dobře, víc nechci vědět," zamával rukama v gestu obrany, čímž si vysloužil Ragniho pobavený úsměv. "Vezmu si pravou stranu postele, ale roztahuju se a tady sir Drápal se v noci mění na děsivého vraha-škrtiče, jasný?"

"Budu si to pamatovat, až se ráno neprobudím, sire Drápale," řekl Ragni a pohladil vrnícího kocourka, nadšeného z pozornosti, která mu byla věnována. Poté vstal z postele a projel si prsty ty dlouhé, husté prameny barvy měsíčního svitu, jejichž kořínky se ztrácely v mléčně bledé pokožce pěkného elfa. "Mohu použít tvou koupelnu?" zeptal se tichým, lehce váhavým hlasem.

"Jo, jo jasně," kývl Anders hlavou a jakmile se za Ragnim zavřely dveře, pobaveně a nevěřícně zakroutil hlavou. Jak k tomu zrovna on přišel, že se Velitel uhnízdil v jeho soukromém pokoji? Sir Drápal se na svého pána moudře podíval, jako by chápal něco, co Anders stále tak nějak nepobíral, a provokativně se stočil do klubíčka přímo do středu jednoho ze dvou polštářů.

"Sire drápale? To je MŮJ polštář!"

+++

Ragni se spolu se spokojeným výdechem položil do kádě o velikosti vany, do které si nalil pár kapek obsahu jedné z těch Andersových pěkně vonících lahviček a nechal tak magicky vytvořit pěnu, do které se mohl schovat jako do peřiny - a která navíc voněla po levanduli. Bohové věděli, že si potřeboval trochu odpočinout, uvolnit svaly v teplé vodě... a smát se Andersovu monologu s kocourkem, který k němu pronikal skrz dveře.

Spokojeně si navlhčil dlouhé vlasy, jejichž délka, byla v těchto podmínkách velice nepraktická a šplouchl si trochu vody i na tvář, která byla sem tam ještě špinavá od prachu, jak s ním ten ohnivý golem mrštil o podlahu, kterou už dlouho - a nejspíš nikdy - nikdo nezametal.

Byl tak zabraný do vlastních spokojených myšlenek na čistou, voňavou pokožku, že si nevšiml kroků, které se k němu blížily.. a už vůbec nepostřehl hlasité polknutí. Teprve až cosi vrhlo stín na jeho tvář, nakrabatil čelo a otevřel oči. Ztuhl.

"Andersi?"

Prsty okamžitě nahnal pěnu na svoje intimní partie. "Co tady děláš?"

Mág ještě chvíli zíral na tu sněhobílou nádheru se zrudlými rty a tvářemi od horkých výparů, zahalenou do jemné levandulové vůně, která ležela v jeho vaně a snažil se najít slova. "Já...já... no, totiž... ručník?" dostal ze sebe, ze svého najednou vyschlého hrdla, když pozvedl ruku s rudým kusem látky. "Není tu ručník, myslel jsem, že... že bys mohl jeden to.. no... potřebovat." Dostal ze sebe nakonec, koktajíc hůř jak ten mladý templář Cullen z Věže, když kolem něj prošla hezká magička.

"Zatraceně, neumíš klepat?" zasténal elf v kádi a posadil se, vytržený ze svého snění. "Děkuju," řekl nakonec, když trochu uklidnil svůj hlas. "Ručník se bude hodit. Andersi? Andersi, nemusíš na mě tak zírat, ne?"

"No, když já..." zamumlal mág, stále neschopný odtrhnout svůj pohled od svého velitele. "Já.. omlouvám se. Doprčič!" A s tím se za Andersem zabouchly dveře, div nevypadly z pantů. Ragni se tiše rozesmál - mágova tvář a její touhy byly zřejmé a on v nich dokázal číst jako v knize. Možná vypadal mladý, ale rozuměl ostatním a jisté věci dokázal rozpoznat dřív, než ti okolo.

Vstal z vany a osušil se ručníkem, který mu mág přinesl. Do zrcadla se raději ani nedíval, prostě rychle dostal ze svého těla tolik vody, kolik jen bylo možné a oblékl si hnědé kalhoty. Šedavě-vínovou tuniku si přehodil přes ruku, neboť ji nechtěl zamokřit pro své vlasy.

V pokoji už hořel jen krb, který vyhříval celou místnost a dodával jí své osobité světlo. Ani svíčku nenechal Anders hořet, než si lehl na svou polovinu postele a obrátil se zády ke dveřím do koupelny, aby se na Ragniho nemusel ani podívat. Sir Drápal však spokojeně zamňoukal na uvítanou a vynutil si na Strážci podrbání mezi oušky.

Matrace se prohnula, jak elf vklouzl jen v plátěných kalhotách pod pokrývky a ze své nikterak ohromné výšky si prohlédl Andersovu tvář. "Já vím, že nespíš," zašeptal, když se dlaní dotkl mágova ramene. Na čaroděje měl Anders nádherné tělo, svalnaté a pevné - nejspíš ze všech těch sedmi úniků z Věže, kdy se pak musel postarat sám o sebe.

Elf se jemně usmál, když mág pootevřel oči a sklouzl z jeho ramene na hrudník, aby tak mohl jemným tlakem dlaně muže donutit se položit na záda. "Možná dělám největší chybu svého života," zašeptal, kdy se sklonil, aby to rameno políbil a poté se svou elegancí, danou do vínku jeho rase, se vyhoupl nad mágovy boky a obkročmo se tam uhnízdil.

Dlouhé, stříbrné prameny pohladily Andersovu hruď, zatímco mág pozoroval tu nádheru nad sebou, která seděla tak uvolněně na jeho bocích, s dlaněmi na jeho bříšku. "Veliteli..." hlesl, než ho elfův prst zastavil.

"Ragni."

"Ragni... já..." zašeptal a zvedl paži, aby se prsty dotkl elfovy hebké tváře; palcem přejel po pootevřených, vlhkých rtech, a nakonec jimi zajel do vlasů. Byl jím okouzlený - teď, kdy nebyl oblečený v tom objemném brnění, s vlasy přísně svázanými do drdolu, helmou a špínou na viditelné kůži. Mohl vidět, co se vše skrývá pod tím. A bylo to nádherné.

Nadzvedl se na pažích a pomohl si tak do sedu. Jednu paži obtočil kolem Ragniho boků a naklonil se pro polibek. Nejdřív opatrně se svými rty dotkl těch elfových sametových a ucítil, jak se do polibku elf zasmál. "Mocný Anders, který nejde pro vulgární fórek daleko, se nyní bojí si vzít, co je mu nabízeno?" ušklíbl se Ragni a pomalu se odtáhl s čímsi nebezpečným ve svých očích. Plamenem, který by dokázal vše spálit. Plamenem, který dokázal mága konečně uvolnit. "Já se nerozbiju tak snadno."

"Ne, hádám, že ne," přikývl Anders, který najednou pochopil. "Oghren ti neusnul v posteli, že ne."

Ragni se zasmál a tiše přiznal, že ne. "Ale téměř jsi tomu uvěřil, viď, Andersi?"

"Tak trošku," kývl mág a poté pevně uchopil elfův bok, aby jej mohl převalit pod sebe, do pohodlné matrace, do které ho tak svou vahou vtiskl. Ragni jen spokojeně zasténal a rozevřel při tom stehna, aby se mohl mág pohodlně uhnízdit mezi nimi. Jejich krví nalitá pohlaví se tak mohla o sebe přes látky oděvů otřít a tlak, který tato poloha na jejich klíny vyvolala, alespoň na chvíli pozastavila tu šílenou nutkavost. "Možná jsem tomu ze začátku i věřil."

Elf zajel svými prsty do těch blonďatých pramenů a přitáhl si jej k polibku. "Proboha, Andersi, mlč už konečně a ošukej mě, zatraceně..." odtušil se smíchem v hlase, který však utnuly hladové, tvrdé polibky mága. Spíš dříve než později mohl ve svých rtech ucítit mágův jazyk, jak se probojovává hloub do těch sametových úst. Chvíli spolu vzájemně bojovali o nadvládu, se svými dlaněmi brouzdícími po těle toho druhého, rychle jej zkoumajíc a dráždíc na těch správných místech.

Anders pohnul boky, zatlačíc tak svým klínem víc na elfův penis, což Ragniho donutilo celkem hlasitě zasténat a zarýt prsty do mágovy kůže, aby alespoň nějak vykompenzoval příval slasti a frustrace, který mu ten pohyb přinesl. "Ach, bože, dělej!" zamumlal toužebně a víc stehny sevřel mágovy boky.

Zanedlouho mohl ucítit Andersovy prsty, jak mu šněrují zapínání lehkých kalhot a s dalším nutným nádechem pak mág přerušil polibek, aby se mohl posadit a servat z elfa ten nepotřebný kus hadru. Ragni se vymrštil do sedu a ukradl si další polibek, při kterém až bolestivě skousl zuby Andersův spodní ret a zatáhl za něj.

Mág na svém jazyku ucítil kovovou chuť vlastní krve.

Už od začátku bylo oběma jasné, že tohle nebude něžný sex, nebo spíš milování. Bylo to o uvolnění vášně, frustrace, touhy a také strachu ze života, smrti a bolesti. Byli válečníci, kteří zabíjeli a viděli umírat. Byl to tanec bolesti, ne ukázka planoucího citu.

Anders zavrčel a znovu uchopil dlaněmi elfovy boky, tentokrát jej  přetočil na břicho. "Na všechny čtyři, hned," řekl tvrdě a elf se jen usmál, když jeho rozkaz plnil. Cosi zapraskalo, jak si mág serval kalhoty z boků a přejel si dlaní po penisu, který se dožadoval uvolnění. Dle Ragniho zasténání, když to viděl, na tom byl elf podobně. Mág si pliv na prsty a zajel jimi do elfova otvoru, druhou dlaní sjel do Ragniho klína a pevně ho uchopil, přejíždějíc po něm.

"Proboha, jo, dělej! Tak už dělej, Andersi. Kurva! Dělej!" zakňoural elf, když se celý pod náporem slasti schoulil. "Už ho do mě strč, zatraceně. Slyšíš?"

Anders se rozesmál. "Netrpělivý?"

"Naser si, hajzle... ahh... jo.. proboha, JO!" zasténal Ragni, jak do něj Anders bez nějakého dalšího protahování pronikl až po kořen a začal přirážet. Postel pod každým z přírazů zavrzala, do rytmu elfova sténání a občasného Andersova vrčivého výdechu. Na těle obou se po chvilce perlil pot, hlavy měli prázdné až na touhu po uvolnění, která byla čím dál tím víc naléhavější, jak se přírazy zrychlovaly. "Prosím, ještě chvíli.. jo, ježiš, ještě... Andersi, kurva! TAK DĚLEJ! Rychlejc!"

Muž se narovnal a oběma dlaněmi chytil elfovy boky, aby si je mohl narážet v protipohybech na penis. Rychle dýchal, téměř nebyl schopen popadnout dech. Jediné, co ho zajímalo byla touha a ten nádherný, mléčně zbarvený zadek jeho velitele, který právě dost divoce projížděl. Ragni se zapřel o loket a čelo a vzal se do dlaně, rychlými a prudkými pohyby se snažíc přivést k vrcholu. Bylo to příliš intenzivní, než aby toto tempo vydržel dlouho a nakonec s tichým zasténáním Andersova jména vyvrcholil.

Mág ještě několikrát rychle přirazil do jeho uvolněného těla, než Ragniho vnitřek zaplavila horká tekutina a muž se zhroutil na jeho záda.

"Máte kurevsky dobrej slovník, veliteli," dostal ze sebe Anders po pár minutách, kdy se snažil chytit dech. Ragni se tiše zasmál a vyvlékl se zpod mágova těla, aby se mohl na posteli posadit a shlédnout dolů na zpoceného blonďáka - a hlavně na jednu jeho oblast, která se lišila od těch elfských.

"A ty zatraceně velký péro," ušklíbl se a sklonil se k němu, aby ho políbil. "Zítra si nesednu. Někdy jsem rád, že necestujeme koňmo."

"Copak, provozuješ tohle často?"

Ragni se natáhl po přikrývku, pod kterou je oba schoval, neboť mág vypadal celkem vyřízený a usmál se. "Co tím myslíš. Přepadávání hezkejch mágů v jejich ložnici? Zas tak často ne. Ale tys vypadal, že to potřebuješ, tak jsem si řekl, že se stavím a trochu si vrznu, znáš to..."

Anders po elfovi hodil jeden z těch malých polštářků, ke kterým se v noci obvykle tiskl a podrážděně zavrčel. "Jdi někam."

"Andersi..." povzdechl si Ragni a položil se vedle blonďáčka, přímo do jeho náruče. Andersovy paže se kolem něj chtě nechtě obtočily a přitáhly si ho blíž. "Co ti mám říct? Že jsem byl zvědavý, jestli jsou zvěsti o lidské fyziologii pravdivé? Jo, byl jsem zvědavý. Kdo by nebyl, když je skoro pořád obklopený elfy a s lidmi se setkává jen občas? A pak... jsi nádherný a očividně jsem se ti líbil. Bylo to hezký, ne?"

Kdo by čekal, že ten sebejistý mág dokáže být tolik zranitelný?

"Pojďme spát. Zítřek je moudřejší a... trochu mne pusť. Dusíš mě."

+++

Druhého dne ráno se Anders probudil půl hodiny před tím, než vyšlo slunce - přesto však již v pokoji bylo celkem světlo, přicházející z velkých oken, a odráželo se od hebké, světlé pokožky v jeho náručí. Ragni se v noci přetočil zády k mágovi, kterými se na něj tisknul a svými útlejšími pažemi objímal Andersovo předloktí. Byl nádherný. Bylo k neuvěření, že tohle stvoření dokáže vládnout takovou silou a být na bojišti nepřekonatelné.

Když se na něj tak díval, napadlo ho, jak křehce vypadá a jak moc rád by ho chránil - přestože to byl ve většině případů Ragni, kdo chránil jeho před újmou. Anders byl jako mág velice zranitelný, co se týkalo fyzických útoků a bylo by ho snadné zabít, kdyby neměl kolem sebe družinu válečníků, kteří odvraceli pozornost nepřátel od něj.

Jemně elfa políbil na tvář a nakonec i na pootevřené rty. Stále chutnal po levanduli, ale také po své specifické příchuti pokožky. Usmál se a znovu se položil na polštář.

Byl k sobě upřímný, když si řekl, že včerejšek nečekal. Že vůbec nečekal, že by mohl Ragni skončit v jeho náručí. Jistě - líbil se mu už od okamžiku, kdy ho Strážce našel mezi těmi povražděnými Templáři se spálenými konečky prstů, ale vždy kolem nich bylo tolik lidí a zdálo se, že se Ragni věnuje všem stejně - snažil se přesvědčit Oghrena, aby přestal pít, pomáhal Howeovi se dostat přes jeho vybájený obraz o otci, který zradil celý národ, povídal si o morálce s tou trpaslicí, jejíž jméno si mág ještě ani nezapamatoval... a vždy nosil hračky pro sira Drápala a hrál si s ním, poslouchajíc při tom jeho stížnosti na Oltář, Templáře a další hlouposti.

Nedokázal si vybavit moment, kdy by se snad mohl začít Ragnimu líbit. Nebo že by byl elf tak profesionální?

Zmateně vydechl a přitiskl si elfovo tělo ještě víc k sobě; pohřbil tvář do jeho stříbrných vlasů a sevřel oční víčka v němé bolesti. Ragni byl tak nádherný a on ho nemohl mít. Přišel jen pro uvolnění smyslů, neřekl to včera dost jasně? Neměl na něj žádný nárok.

A to bolelo.

"Už zas se mne snažíš udusit, Andersi?" ozvalo se ospale z jeho náruče a elf se zavrtěl, jak se snažil vytvořit trochu prostoru pro jeho plíce. Nakonec zlehka natočil tvář k mágovi a pousmál se. "Dobré ráno."

"Dobré," dostal ze sebe mág, překvapený polibkem, který následoval po pozdravu. Ragni, který se stále držel spokojeně v jeho náručí, se zadíval ven z okna a smutně si povzdechl. "Budu muset vstávat. Tolik práce - co myslíš, kolik zplozenců zabijeme dnes?"

"Zplozenců? To je to první, co tě napadne, když se probudíš? Seš divnej, veliteli," odfrkl si Anders a odtáhl se od válečníka dost na to, aby se mohl posadit na okraj postele a natáhnout si kalhoty. Věděl, že se chová uraženě jako malý kluk, ale nemohl si pomoci. Jako by jeho srdce mělo puknout vedví.

Ragni zívl. "A ty se příliš užíráš. Co tě žere teď, Andersi?"

Blonďatý mág se prudce otočil a zadíval se na stříbrovlasého elfa, jako by ho viděl poprvé v životě. "Ty se ptáš? Nakráčíš si sem, vykoupeš se v mý koupelně, spíš v mý postel, kurva! Svedeš mne! A ty se ptáš, co mne žere?"

Sir Drápal nespokojeně mňoukl a schoval se raději pod postel.

Ragni pozvedl obočí. "Myslel jsem, že se ti ten sex líbil?"

"Jo! Jo, chci říct, jo líbil, sakra, ale..." Anders si zajel rukou do vlasů. "Já o to znova nestojím, jasný? Bejt jen hračka na sex."

"To jsem nikdy neřekl," zamračil se elf a posadil se na posteli. Pokrývka mu spadla do klína a odhalila tak jeho hrudník i bříško. Nebýt drobných vrásek v jeho tváři, jeden by si ho mohl splést s malým klukem. "Přišel jsem sem, protože jsem si myslel, že mne chceš. Mýlil jsem se?"

"Ne," zakroutil muž hlavou a posadil se - spíš spadl - do křesla. "Chci víc. Ne jenom s tebou spát. Chci tebe. Celýho."

Ragni si povzdechl a přejel si dlaní po tváři. "Andersi," zašeptal. "Jsme Šedí Strážci. Bojujeme. Umíráme. Nikdy ne pro sebe, vždycky pro ty ostatní. Kde je v tomhle životě místo na lásku? Můžeme dnes umřít, nebo zítra. Je to hrozně snadný... tohle nemůžeme."

Mág si skousl spodní ret a zoufale se na Ragniho zadíval. "Takže jenom sex. Nic jiného mezi námi nikdy nebude? Jenom... sex?"

"A co bys chtěl jiného?"

"Nevím. Lásku? Sám jsi to řekl - můžeme umřít každý den, tak proč bychom nemohli milovat. Já nechci umřít bez toho, abych někdy miloval a byl milován. Když už mám umřít, tak si chci užívat každý den. A chci si ho užívat s tebou. Tak proč nemůžeme? Já vím, že ke mě něco cítíš, vím to! Cítím to z toho jak se na mě teď díváš, tak mi nelži a řekni mi proč!"

"PROTOŽE UŽ TO NECHCI ZAŽÍT ZNOVU!" vykřikl elf a prudce vstal z postele. "Protože už nechci znovu držet v náručí umírající tělo někoho, koho miluju, jasné? Myslel jsem, že když se s tebou vyspím, tak ta chuť tě mít... že to přejde, ale nepřešlo. Nechci tě ztratit, proto, že bych se do tebe zamiloval. Když někoho miluješ, děláš kvůli němu hlouposti. Chceš ho udržet šťastným, udržet ho v bezpečí. Ale bezpečí a štěstí... to zrovna k Šedým strážcům nepasuje, viď?"

Anders na svého velitele chvíli zíral - pozoroval tu slzu, která stékala po elfově tváři - než vstal a přivinul si ho nahého do své náruče.  Nevěděl jak dlouho tam stáli - on, tišící Ragniho pláč a Ragni, zatínající své prsty do jeho kůže, snažíc se utišit své zoufání. Když však nakonec elf otevřel oči, pokoj už byl plný slunečních paprsků.

"Slibuju, že ti neumřu."

"Jsi hlupák, Andersi. Takový hlupák."

"Jo, to jsem," usmál se mág a otřel dlaněmi slzy z Ragniho tváří. Usmál se."Ale zamiloval jsem se ještě do většího."